Krásné, dobové, turistické, barevné, romantické, ale chvílemi i docela
úmorné zážitky z Trinidadu. Toto město na své pouti Kubou rozhodně nesmíte
vynechat. To by bylo neodpustitelné. A navíc by to byla opravdu škoda. Je zde
opět naprosto specifická atmosféra. Je to úplně jiná Kuba než v Havaně, zcela
odlišná od Santiaga i od Baracoa.
Atmosféra je zde sice značně turistická,
ale i to jako by sem patřilo a vnášelo takový zvláštní a poměrně příjemný
„mezinárodní pocit“. Když se všichni turisté večer sejdou před Casa de
la Musica, popíjejí místní mojito z plastového kelímku a tančí salzu,
nabydete dojmu, že panuje celosvětový mír, všichni že se mají rádi a jsou
šťastni. No a myslím, že to rozhodně platí aspoň o všech přítomných.
Trinidad je ale velice romantický a působivý nejen večer. I za dne vás
místní úzké uličky s barevnými domečky zcela vtáhnou do dobového pocitu a to i
přesto, že se vám někteří místní budou pokoušet prodávat bankovky s Che
Guevarou za nehorázné sumy a děti budou zcela bezostyšně žádat jedno peso
convertible. Nic z toho vám příjemný pocit dobové atmosféry určitě nenaruší.
Trinidad je zkrátka takový „kubánský Český Krumlov“. A to je třeba od něj také
očekávat. Roku 1988 byl vyhlášen za jednu z památek UNESCO, zvýšila se tu tím
pádem turistická návštěvnost, zvýšily se investice do rekonstrukcí a řekla
bych, že v důsledku této skutečnosti také téměř všichni obyvatelé Trinidadu
jsou zaměstnáni v turistickém ruchu. Každý majitel casy particular je tak
trochu i turistický průvodce – delegát v jednom. Kromě toho, že vás rád provede
po vlastním domě, které tu většinou opravdu stojí za zhlédnutí, často doporučí
i vhodný program ve městě a okolí. Informuje vás o úskalích, se kterými byste
se tu mohli setkat, a zcela 100 % vám nábídne, že pro vás připraví večeři v
case. V Trinidadu je díky ochraně UNESCO zakázáno kromě jiného stavět moderní
paneláky, čili pokud toto město navštívíte, budete se na chvíli cítit opravdu
jak o několik století zpátky, v dobách koloniální, španělské Kuby.
Zorientovat se ve městě není rozhodně
žádný problém. Staré město je velice pečlivě označeno poměrně velkým množstvím
tabulek s přesným popisem, kde se právě nacházíte, takže téměř na každém kroku
jste schopni zkoordinovat své pohyby a případně změnit směr. Základním
orientačním bodem ve městě je Plaza Mayor, hlavní náměstí, ze
kterého jste schopni během deseti minut dojít ke všem hlavním památkám
Trinidadu.
Jedinou památkou, která není tak zcela na
dosah hlavního náměstí, ale k níž se rozhodně stojí za to vydat, je kostel Ermita
de Nuestra Senora. Kostel sám o sobě není nijak extra zajímavý, je to
taková polorozbořená ruina, ale z kopce, na kterém stojí, je krásný výhled na
téměř celý Trinidad – rozhodně stojí za trochu námahy.
Takovým druhým orientačním bodem je v
Trinidadu Parque de Cespédés. Leží mimo hranice starého města a je
centrem spíš místních obyvatel než turistů. Je zde povětšinu dne velice rušno a
jeho návštěvu bych rozhodně doporučila.
Průvodce upozorňoval také na bezplatnou
možnost návštěvy továrny na doutníky - Fábrica de Tobacos. Fabriku
jsme sice našly, co jsme ale neobjevily, byla možnost prohlídky a už vůbec ne
bezplatné. Několikrát, když jsme kolem fabriky zvědavě obcházely a nakukovaly,
zda by se přeci jen nedalo někde vejít, se nás pokusilo ubezpečit několik. Na
prohlídku jsme tedy rezignovaly.
Pokud můžu dát takový osobní tip, tak doporučuji začít prohlídku Trinidadu
v časných ranních hodinách. (Bohatě stačí mezi sedmou a osmou, v šest tu je
ještě černočerná tma.) :) Zajistíte si tak možnost projít během dne několikrát
těmi samými uličkami, které se vám ovšem s denní dobou budou měnit před očima.
Ráno, „probouzející se Trinidad,“ stánkaři rozbalují stánky, všude je prázdno a
ticho, na turistu narazíte opravdu jen tu a tam. Restaurace jsou zatím pouze
plné židlí, ale jinak zejí prázdnotou. Ani „odchytávači“ ještě „nepracují“,
čili opravdu ničím nerušená procházka. Kolem dvanácté se již budete většinou
uliček spíše prodírat než procházet. Na spoustě míst vyrostou zcela nečekaně
další stánky s ručními výrobky ze všeho možného a co se turistů týče, bude se
vám zdát, že sem včera musela přijet zřejmě celá Evropa a na imigračním, že
pouštěli pouze ty bílé, absolutně neopálené. No a v době, kdy spousta ostatních
zahájí útok na kulturní a historické památky, vy spokojeně usednete do některé
z místních kavárniček, objednáte si mojito, nanuk, kávu nebo něco podobného a
budete pozorovat okolní hemžení.
Ať už Trinidad budete pozorovat od brzkých ranních hodin nebo od
pozdnějších dopoledních, rozhodně se všichni sejdete ve večerním městě na
schodech u Casy de la Musica a za zvuků hudby tu budete popíjet mojito či nápoj
Cuba libre. Řekla bych, že ani vám se odtud nebude chtít odjíždět.
Žádné komentáře:
Okomentovat