Translate

pátek 26. dubna 2013


The Havana Special aneb Přímý vlak z New Yorku do Havany
Uskutečněný sen jednoho muže na počátku minulého století navždy změnil tvář života východní Floridy stejně jako přilehlého souostroví Florida Keys. Významný americký podnikatel Henry Morrison Flagler se narodil 2. ledna 1830 v Hopewell, stát New York. V mládí dosáhl pouze základního vzdělání. Roku 1867 spolu s Johnem Rockefellerem založil ve městě Cleveland, stát Ohio, olejářskou společnost Standard Oil Company.
Dobová kresba rychlíku na viaduktu Long Key. 
Pohled na severní část viaduktu Long Key „zámořské“ železnice Florida Keys.
Foto: Internet – overseasrailroad.railfan.net
Ve věku čtyřiceti let se stal bohatým a uznávaným podnikatelem. S rozmachem společnosti Standard Oil se ředitelství firmy přestěhovalo roku 1877 do New Yorku a s ním pak i manželé Flaglerovi. Postupem času se obchodní zájmy Henry Flaglera přesunuly z naftařství do železnic.
Flaglerova první žena Mary, která byla od mládí neduživá, později těžce onemocněla. Na doporučení rodinného lékaře odjeli manželé Flaglerovi k ozdravnému pobytu na Floridu. Navzdory subtropickému podnebí a veškeré péči však paní Flaglerová své nemoci podlehla a roku 1881 zemřela.
O dva roky později se Henry Flagler znovu oženil a svatební cesta přivedla novomanžele Henryho a Idu opět na Floridu. Poté, co Henry Flagler odešel roku 1883 od Standard Oil Company do penze, manželé Flaglerovi se natrvalo přestěhovali do města St. Augustine na Floridě. O dva roky později Flaglerova druhá žena, Ida, též onemocněla, avšak duševní chorobou.
Počátkem nového století, v roce 1901, vláda státu Florida uzákonila (bezpochyby na Flaglerův nátlak), že nevyléčitelná duševní choroba může být důvodem k rozvodu. Nový zákon tak Flaglerovi umožnil, aby se rozvedl, a 24. srpna téhož roku znovu oženil, tentokrát s Mary Lily, která byla o 37 let mladší.
Henry Flagler zakoupil na jihovýchodní Floridě řadu pozemků, stejně jako hotelů. Přitom si uvědomoval, že k patřičnému rozvoji turismu je třeba dobrého přístupu k místním zajímavostem, jakož i komfortního ubytování. V té době byly místní železnice nejednotné, s individuálními vlastníky, s odlišným vozovým a lokomotivním parkem, používaly i různé rozchody. Byl tam „normální“ – anglický Stephensonův 1435 mm – i různé úzké rozchody.
Henry Flagler vykoupil řadu místních drah, které pak unifikoval nejen z hlediska vozového a lokomotivního parku, ale i (normálního) rozchodu. Postupem času Flagler opustil myšlenku vykupování existujících tratí a namísto toho začal budovat od základu nové. Roku 1892 získal koncesi ke stavbě trati do měst New Smyrna, Titusville a Miami, která se stala páteří nově vzniklé železniční společnosti Florida East Coast (FEC). FEC je jedna z mála amerických železničních společností, která je od svého založení 7. září 1895 dodnes v provozu.
V městě Jacksonville, na severu Floridy, se FEC napojuje na dvě významné železniční společnosti; CSX Transportation se sídlem právě v Jacksonville a Norfolk Southern Railway, se sídlem v Norfolku, stát Virginia. Obě zmíněné společnosti mají prostřednictvím svých rozvětvených železničních systémů mnohonásobné propojení s celou severoamerickou železniční sítí.
V současnosti provozuje FEC pouze nákladní dopravu. Osobní doprava byla ukončena v roce 1968. FEC se zaměřuje především na kontejnerové přepravy, tzv. piggyback (přeprava silničních ná­věsů), jakož i přepravu hromadných substrátů, zejména ucelených vlaků s vápencem.
Zajímavostí nákladní přepravy této dráhy je tzv. juice train (zpravidla 65vozová souprava chladicích vozů s obsahem pomerančového a grapefruitového džusu) ze zpracovatelského závodu ve Fort Pierce, Florida, do nákladového nádraží South Kearney Terminal, New Jersey, odkud je džus dále distribuován do New York City a okolních předměstí.
Společnost FEC provozuje poměrně nový lokomotivní park. 60 lokomotiv (49 kusů řady GP40 a GP40–2, 11 kusů řady GP38–2) bylo nedávno kompletně renovováno. Na počátku tohoto století, v roce 2002, zakoupila FEC od renomované železniční společnosti Union Pacific (UP) 20 nadbytečných lokomotiv řady SD40–2 a později, v roce 2006, čtyři zbrusu nové lokomotivy řady SD70M–2. Lokomotivy řady GP38–2 jsou nyní převážně používány k posunu či vedení manipulačních vlaků.
Avšak zpět k úvodnímu titulu článku, přímému vlakovému spojení New York – Karibik, tedy Havana, Kuba. Jak již naznačeno úvodem, sen Henryho Flaglera bylo přímé železniční spojení floridského poloostrova s tehdy odlehlým souostrovím Florida Keys, zejména desetitisícovým přístavním městem Key West, ležícím na nejjižnějším ostrůvku. Henry Flagler se domníval, že v té době nově otevřený Panamský průplav významně přispěje ke zvýšenému oběhu zboží mezi Floridou a Kubou, stejně jako celou karibskou oblastí. Mnozí odsuzovali jeho myšlenku jako „bláznovství starce“.
Jeho myšlenka byla beze sporu na svou dobu velice odvážná. Negativní názory Flaglera neodradily, a tak roku 1905 započal se stavbou cca 200 km dlouhé „zámořské tratě“. Logistika stavby, zejména překlenutí otevřeného moře mezi kamennými atoly, byla velice ná­ročná. Stavební materiál spolu se čtyřmi tisíci dělníků byl shromážděn prakticky z poloviny světa.
Ocelové mostní konstrukce pocházely z Pennsylvanie; cement pro stavbu piliřů byl dovezen z Belgie a Německa; písek pocházel z mořské zátoky Chesapeake (mezi státy Maryland a Virginia); řezivo, trámy a sloupy byly z Floridy a sousedního státu Georgia, přičemž proviant pocházel z Chicaga, stát Illinois. Pitná voda byla přivážena nákladními loďmi z Miami. Nic pro potřebu stavby nebylo nepřekonatelného, snad kromě komárů.
První úsek tratě z Homestead (na jižním cípu floridského poloostrova) do Marathon (jeden z prvních ostrůvků souostroví Key West směrem na jih) byl dokončen roku 1908. Díky stavebnímu ruchu se městečko Marathon naráz významně rozrostlo. Stavba dalšího, jedenáctikilometrového úseku, mostní propojení ostrůvků Marathon a Bahia Honda si po všech stránkách vyžádala nezměrného umu a úsilí.
V roce 1909, jakož i následujícího roku 1910, postihly jižní Floridu ničivé hurikány, které negativně ovlivnily pokrok stavby. Z celkové délky 200 km tratě bylo těleso nově vybudované dráhy umístěno zhruba ze 65 procent na umělých stavbách (betonových a ocelových mostech, jakož i zpevněných náspech v mořských mělčinách).
Dne 22. ledna 1912 se sen Henryho Flaglera nakonec uskutečnil. Ve věku 82 let přijel slavnostním vlakem z Homestead do Key West, kde se mu dostalo nadšeného uvítání. Ještě v témže roce, 1912, byl zaveden přímý ubytovací vlak New York – Havana, skládající se z lůžkových, barových a vyhlídkových vozů. V cílové stanici, přístavním městě Key West, byl vlak naloděn na trajekt a pokračoval po moři do Havany. Ve té době zajišťovaly námořní provoz mezi Key West a Havanou tři železniční trajekty. Největší z nich, se jménem Henry M. Flagler, s maximální rychlostí 25 km/hod pojmul 30–35 železničních vozů.
Následujícího roku po otevření nové tratě, 20. května 1913, Henry Flagler zemřel. Byl pochován v rodinné hrobce ve městě St. Augustine, Florida, vedle své dcery Jenny Louise a první ženy Mary. Možná, že si Henry Flagler ani neuvědomoval, jak svým dílem navždy změnil tvář východní Floridy a přilehlého souostroví Key West.
Dvaadvacet let po smrti Henryho Flaglera „zahynula“ i jeho zámořská železnice. V den Svátku práce, v pondělí 2. září 1935, postihl jižní Floridu nejničivější hurikán v historii. Větrná smršť o rychlosti přes 300 km/h vzedmula mořské vlny do výše více než 10 m. Rozbouřené moře spolu s vichřicí zničily podstatnou část tratě a s tím samozřejmě i řadu umělých staveb.
Některé atoly souostroví Key West zcela zmizely pod vodou, zatímco jiné ostrůvky byly rozbouřenými přírodními živly vážně poškozeny. Během této katastrofy zahynulo přes 500 lidí. Vzhledem k tehdy probíhající Velké hospodářské krizi neměla dráha potřebné finanční prostředky na obnovu trati.
Správa dráhy se tudíž rozhodla „zámořskou železnici“ zrušit a zbylé těleso dráhy odprodat za $ 640 000 státu Florida. Stát Florida následovně opravil poškozené úseky a těleso dráhy předělal na dvouproudovou silnici, pozdější federální silnice US 1. Nová silnice byla slavnostně uvedena do provozu roku 1938. Tato silnice, s určitými vylepšeními, slouží svému účelu dodnes.
Téměř sto let po smrti podnikatele-vizionáře Henry Flaglera byla dne 24. února 2006 na místě bývalého nádraží ve městě Key West odhalena jeho socha jako opožděné uznání jeho průkopnické činnosti v oblasti železniční dopravy a turismu stejně jako v zemědělství, zejména na východním pobřeží Floridy a přilehlém souostroví Key West.

L. V. SHRBENY

Železniční stanice Long Key zámořské železnice u rybářského kempu. Pohled z viaduktu. 

Žádné komentáře: